ŽLUVA

Přitáhne až v květnu z dalekých tropických krajů a dlouho u nás nepobývá. Vychová mládata a už zase v srpnu po. spíchá do jižní a východní Afriky. Je velká jako kos a až na barvu ho trochu připomíná. Proto se jí také lidově říká "žlutý kos... Z tropů si žluva přinesla i pestré cizokrajné šaty. Je nádherně a nápadně zbarvena kanárkově žlutě, na křídlech černě. Samička a inlái.ata jsou zelenavě šedá. Je to pták nížin
a hnízdo si staví v podobě košíčku ňa krajních větvích vysokých listnatých stromů. Košíček se ve větru k,ymácí a houpá, ale nespadne, protože je pevně zavěšen ve vidlici větví. Mladé žluvy se při této nedobrovolné vzdušné akroóacü pevně drží drápky - Žluva je užitečná a živí se hmyzem a bobulemi. Umí krásně volat: didlijó, didlijó! S úžasem nasloucháme v lese neznámé koncertní mistryni na Hétnu. Což teprve když se nám podaří ji spatřit! Není to tak obtížné. Žluva se dá přivábit, když napodobíme její Hétnové hvízdání. Zkrátka, cizokrajná Afričanka a přece naše domácí žluva není jen tak obyčejný pták a přináší nám hned trojí radost: krásu, zpěv a užitek.