Proti byli jezuité. Kus skály (tedy podle nich) patřil Žirči, přesněji: jejich poddanskému sedlákovi. S čímž patres nesouhlasili, tedy aby se tam cokoli budovalo, a vyvolali inkviziční řízení, které nařídilo práce na sochách zastavit. František Antonín Špork si stěžoval: "Nesmím pěti Gloria in excelsis, neboť ti, co sídlí v údolí, mě vytlačují z vrchu. Komu nejde k srdci, že ta krásná díla zůstávají nedokončena?"
Samozřejmě ne všechny sochy které vznikly v Novém lese u Kusu, byly svaté. Mezi krajně podezřelé nutno bylo počítat sochu ďábelského notáře. Špork mu dal jméno Ficli-Pucli. Bylo to zosobnění soudního pletichářství. Aniž jezuité na vlastní oči tuto karikaturu viděli, tak velice jim vadila. Z břicha pekelného notáře vylézají tři ďáblové - dva s kozlími hlavami a jeden spíš komický čertovský zjev s parohy a oslíma ušima. Notář vyvaloval na diváka oči za cvikrem a nastavoval mu knihu s nápisem, znamenajícím "zákonně i nezákonně" a vystihujícím způsoby, které by byl notář ochoten uplatnit tím, že otočí stránky. K tomu mu nabízel kalamář se dvěma brky ohyzdný čert, vynořující se ze šlehajících plamenů mezi notářovými kozlími kopyty, ovinutými hady; druhou rukou přidržoval na soklu sochy dvě masky, symboly přetvářky. Na podstavci se skvěl německý nápis "Hohl dich der Teufel!" Po česku "Čert tě vem!" Což neplatilo ani tak jezuitům, jako spíš jednomu advokátovi. On ho Špork neměl rád. On mu ležel v žaludku.