ŽLUVA

Přitáhne až v květnu z dalekých tropických krajů a dlouho
u nás nepobývá. Vychová mládata a už zase v srpnu po.
spíchá do jižní a východní Afriky. Je velká jako kos a až na
barvu ho trochu připomíná. Proto se jí také lidově říká "žlu.
tý kos...
Z tropů si žluva přinesla i pestré cizokrajné šaty. Je nád.
herně a nápadně zbarvena kanárkově žlutě, na křídlech čer.
ně. Samička a inlái.ata jsou zelenavě šedá. Je to pták nížin
a hnízdo si staví v podobě košíčku ňa krajních větvích vy.
sokých listnatých stromů. Košíček se ve větru k,ymácí a
houpá, ale nespadne, protože je pevně zavěšen ve vidlici
větví. Mladé žluvy se při této nedobrovolné vzdušné akro.
óacü pevně drží drápky.
- Žluva je užitečná a živí se hmyzem a bobulemi. Umí
krásně volat: didlijó, didlijó! S úžasem nasloucháme v lese
neznámé koncertní mistryni na Hétnu. Což teprve když se
nám podaří ji spatřit! Není to tak obtížné. Žluva se dá při.
vábit, když napodobíme její Hétnové hvízdání.
Zkrátka, cizokrajná Afričanka a přece naše domácí žluva
není jen tak obyčejný pták a přináší nám hned trojí radost:
krásu, zpěv a užitek.