dodo

Správně dnes nazývaný dronte mauricijský (Raphus cucullatus), se svým tragickým osudem stal přímo učebnicovým příkladem oběti člověka. Na ostrově, kde žil, nebyli žádní větší dravci. To spolu s dostatkem potravy způsobilo, že postupně přestal létat, zakrněla mu křídla, ztloustl, ztratil ostražitost a stal se z něho dodo. Pro námořníky byl po svém objevení v 16. století tento důvěřivý tvor velmi snadno dostupnou potravou. Dílo zkázy urychlili na ostrov zavlečení psi, kočky a prasata. Koncem dalšího století už nebyl žádný živý. Zmizení bylo tak náhlé, že nezůstalo ani dostatek materiálu pro vědu. Jen pár neúplných koster v největších světových muzeích je dokladem, že vůbec kdy takový tvor žil. Zlomek zobáku pocházející snad z rudolfínských sbírek má mezi jinými vzácnostmi ve svých trezorech Národní muzeum v Praze.