To víte, každý máme nějakého koníčka. Já už od studentských let vášnivě broučkařím. Napřed jsme sbírali s Pepkem - to byl jeden spolužák, dneska dělá ředitele fabriky někde na Slovensku - všechno, co v Roztokách a Selci na šesti nohách lezlo, šplhalo a běhalo. Postupem času jsem zjistil, že těch půl miliónu dosud popsaných broučích druhů nesesbírám, ani kdybych žil tisíc let, a za pár let nato, tak asi kolem doktorátu, jsem se vzdal naděje i na sedm tisíc druhů, které žijí u nás. Člověče redaktore, vždyť já jen za tou potvorou Helophorem, dlouhým ani ne půl milimetru, chodil celý týden a mohl jsem se přitom ke všemu utopit!
Na tomto místě popisoval doktor Kameník zajímavé příhody ze své sběratelské praxe. Vzhledem k tomu, že nemají bezprostřední vztah k našemu tématu, bylo třeba část interview vypustit. Pozn. red.