Někdy vyhraješ,

" jindy prohraješ," odtušil Kirk filozoficky a usmál se při vzpomínce na pihovatou tvář, která mu připomněla jeho vlastního synovce Petera, když byl v tom věku.
Na průsečíku uličky s třetím okruhem stanice se Kirk podíval nalevo i napravo na stáčející se zdi a snažil se aspoň zahlédnout toho chlapce. Ale drobná postava zapadla v davu dospělých. Za svými povinnostmi chvátali zaměstnanci stanice, většinou lidé a Andorijci, oblečení v purpurových oděvech. Pomalejší byli různí kupci a obchodníci, kteří vcházeli a vycházeli do prodejen lemujících celý pruh. Napříč přecházel kolébavým krokem hlouček Tellaritů a před oběma lidmi a jejich vulkánským přítelem křečovitě prchal osamocený Crysalliďan.
"Ten chlapeček," ujal se opět slova Spock, "přesně ukazuje, proč je tak obtížné zajistit si trvalejší příměří s Klingony."