Mír

" je dobrý leda tak pro ty sraby z těch shnilých kocábek Federace!" vřeštěl kapitán ze svého velitelského trůnu. Na bronzové pokožce mu naskakovaly krůpěje potu, klikaté obočí se mu divoce ježilo vztekem a při prudkém dechu mu při řečnění splihle visel vlhký knír. "Z míru tyjou jako z prašivé mršiny!" Divoce pronášené útoky proti vlastní vládě dosahovaly nyní horečnatého vrcholu a hned po nich následovalo odsouzení jejích dřívějších nepřátel.