"Provedu, pane."

Sulu se pozorně zahleděl na zdeformovaný kus kovu ve své ruce a zůstal tak, dokud mu kapitán nezmizel z dohledu. Když byl čistý vzduch, vážně uvažoval o tom, že tu kovovou hroudu hodí přes palubu, ale nakonec si řekl, že by si tím gestem nijak nepomohl. Obrátil se proto vpravo a kousek pečlivě uložil na hromadu jiných, podobných.
Z hlubin té hromady se ozvalo zasténání, jako by duchové poražených cizinců truchlili nad ztrátou své lodi. "Je to na nic," zakvílel přízrak.
"Nu, je to dobrý nápad... teoreticky," klidně odtušil Sulu. Protože s tím nápadem přišel on sám, cítil nutnost potlačit lítost.
"Snad." Na druhé straně za kopcem trosek z vraku se vynořila rozcuchaná hnědá čupřina. "Jenže v praxi to zase tak moc dobrý nápad není." K Sulovi zamířil Chekov. "V tomhle šrotu jakživi nenajdeme nic, z čeho bychom byli moudří."