ŠESTÁ KAPITOLA

"Ale žádní Frenniové ani Klingoni?" tázal se s napětím Kirk.
"Ani ň." Když mluvil, užíval xenobiolog překvapivě hovorové výrazy, ale na papíru se z něho stával nudný byrokrat. Podle McCoye typický produkt školské soustavy Marťanské kolonie. Při vzpomínce na šéflékaře Kirk cítil, jak se mu opět nemile zvedá žaludek. Zatvrzele však ignoroval zrádné chování vlastního těla a přistoupil blíže ke stolu, aby si lépe prohlédl, co tam leží.
Největší byla uříznutá hlava, která byla skoro nedotčená a představovala jakousi anatomickou záhadu. Vzduchoprázdno ve vesmíru ji nečekaně málo narušilo. Humanoid by byl silně krvácel z kůže, kdežto povrch těla tohoto tvora byl chráněn elastickou vrstvou ocelově modré pokožky. Bledá víčka sloužila jako kryt velikých vlhkých očí. Podle Frazerova předpokladu měla nejspíš přirozené zbarvení jedovatě rudé. Lebku pokrývala černá vlákna pichlavého porostu, který se ježil i po smrti. Smrtelnost přiznával dokořán zející, rozevřený zobák.
Podle masivní hlavy se dalo usuzovat na stejně masivní hruď, ale uprostřed bylo nazdařbůh vyloženo jen pár kousíčků mokvající oranžové tkáně. Po obou stranách byly rozloženy útržky údů, které nasvědčovaly tomu, že patřily k nějaké rovné dvounohé postavě s dvěma pažemi. Zde ovšem ležela jen jedna ruka s drápy.