McCoy

si zase lehl na lůžko a opatrně si opřel hlavu o polštář. Do řeči se mu vkradl lehký jižanský přízvuk. "Na ten pád si moc nevzpomínám, konečně člověk si obyčejně natluče palici, ale nemohl jsem ztratit víc než pár minut..." Znovu zvedl hlavu a opět se zběžně rozhlédl kolem postele. "Ostatně jsem jel na tom kaštanovém valachovi, který není ve formě a má tlamu ze železa. Trochu jsme se nepohodli při skákáni přes ploty z ostnatého drátu. On byl pro a já proti. Jsem však jaksi jediný, kdo se nakonec za ně dostal." Rukou znázornil vysoký oblouk. "A taky jsem zapomněl, jak má vypadat přistání.
P