Posádka je

snad až příliš dobrá, uvažoval kysele Kirk. Kdyby se méně snažili a byli méně výkonní, mohl by snad mít důvod k tomu, aby důstojníky káral a tak si odreagovával svůj neklid v průběhu dozoru nad plněním povinností. Za dané situace se všichni na můstku zdatně podíleli na opravách nebo na kontrole a nezavdávali kapitánovi sebemenší možnost odpoutat se od dotěrné vnitřní potřeby učinit nějaké rozhodnutí. Co však má sakra dělat teď?
Jako by to tušila, poručík Uhura zvedla hlavu nad přístroji a vlídně se na Kirka usmála: "Kapitáne, doktorka Dysonová si přeje, abyste se dostavil do nemocnice. Zdá se, že se doktor McCoy probírá." Na můstku sice všichni pracovali bez přestávky, ale přece jen se tam rozhostil nevyřčený výraz potěšení.
"Děkuji vám, poručíku." Kirk si zhluboka a s úlevou oddechl. Byl totiž nečekaně vyveden z míry, když předtím viděl lékaře tak bledého a zdeptaného. "Pane Spocku, přebíráte velení." řekl a odebral se k turbovýtahu.