Pomalé a vytrvalé blikání

žlutého poplachového světla na můstku začínalo jít Kirkovi na nervy. Po deseti hodinách na okraji senzorového dosahu stále jen něco pobleskovalo, což sice stačilo k rozčilení a vedlo k opatrnosti, ale nedávalo ještě důvod k zásahu. Ostatně Enterprise dosud nebyla v takovém stavu, aby větší zásah zvládla. Snad na tom blýskání nic zvláštního není, může to být jen tím, že citlivé přístroje zaznamenávají i zbytky po škodách způsobených bojem. Na obrazovce nebylo vidět žádné cizí plavidlo, jen chabý odlesk hvězd.
Kapitán přestal marně pátrat, odvrátil oči od obrazovky a opřel se ve velitelském křesle. Snažil se odolávat chuti vyžádat si od posádky na můstku další sérii hlášení. Kdyby se někde na lodi příliš dlouho zdržel, určitě by mu pobočník přinesl kopec tabulek s daty, které má podepsat. Kirk vstal. Neměnící se obrazovka.ho k sobě přitáhla, a tak přistoupil bliž, aby si obraz prohlédl. Potom se otočil a pomalu odcházel za dalšími důstojníky. Nepřítomně kýval a zastavil se u spojovacího stanoviště.
"Na zvukovém příjmu beze změn, kapitáne," hlásila jasně a úsečně Uhura a ti, kdo ji dobře znali, vyciťovali v jejím tónu dobře ovládaný vztek. "Komunikační pátrání je dosud negativní." Přesně tak to bylo před deseti minutami.
Kirk se zatvářil jako vtělená nevinnost, avšak o svých dobrých úmyslech poručíka nepřesvědčil. Za další cíl své inspekce si zvolil výpočetní stanici, a pak ho odvaha opustila. Spock zřejmě těžce nese, že dosud neopravené senzory dlouhého dosahu neposkytují spolehlivá data, a jakákoli vyrušení by jen prohloubilo Vulkáncův zármutek a opravy zdrželo.