Na obrazovku se nyní vedral celkový pohled na naprosto nepoškozený a neporušený pravobok, který jim však byl bez levoboku málo platný. Posádka na můstku se opět věnovala služebním povinnostem. Všude kolem se rozezněly tiché hlasy.
"Časový odhad, pane Scotte?"
Scott zhluboka zavzdychal. Kirk vždycky chce předpovídat to, co se předpovědět nedá. "Nejméně čtyřicet osm hodin, možná i víc. Podle situace." Už byl příliš znaven na to, aby ještě probíral houštiny faktorů, jež by mohly dále komplikovat již tak nezměrně zmatenou situaci.
Kirk se s tím spokojil. "Zbraně?"
"Phasery fungují, ale mají nízkou energetickou úroveň Když křižník narazil do štítů, rozbil se nám dilithiový krystal." Špatně načasováno. Zvedající se štíty frennijský křižník rozdrtily. Výbuchem se však změnil na smrtelně nebezpečnou kovovou tříšť a ta zasáhla úžasnou ničivou silou Enterprise i její pohonné jednotky.
Co by se asi stalo, kdyby je nezarazily naše štíty? uvažoval Kirk. Nedalo se nijak zjistit, zda blížící se cizí loď zamýšlela přeložit násilím svou posádku na palubu Enterprise nebo zda chtěla kosmickou loď zcela zničit.
"A co štíty?" Kirk si nechal nejstrašnější obavy až na konec. Scotty jeho pesimismus potvrdil.
"Děravé jako řešeto. Teď by skrze ně pronikl až na vlastní trup lodí i ruční phaser."
"Aspoň že my jsme to přežili," poznamenal Kirk, hledající trochu útěchy.
"Jo, to bych řekl, že jo." Scotty byl natolik uondaný, že i vyhlídky na další existenci posuzoval s jen minimálním nadšením. "Jenže my tu trčíme jako kachny, až nás tu nachytá nějaká jiná loď, které se zachce po nás vystřelit."
To ovšem Kirk věděl až příliš dobře. "Nechte to na mně, Scotty. Vaše starost je, abychom se odsud dostali. Do 48 hodin."
"Tak jo."