"Jinými slovy, nikdy jsi nic takového neviděl a nevíš, co to je." Razil si cestu několika dalšími nanejvýš šroubovanými formulacemi xenobiologa, aby si vypracoval jasnější znění výkladu. O vlastní reakci na cizince se nezmínil. Spock by se šklebil nesnesitelně blahosklonně, kdyby McCoy ve zprávě uvedl "nejasný strach", aniž by tuto úzkost nějak podepřel argumenty. Asociace přijde časem, pokud vůbec existuje.
Nadále zneklidněný McCoy vypnul terminál počítače a začal přehrabávat potištěné proužky papíru. Třebaže Spock byl proti tomu, lékař si dával svou úřední korespondenci automaticky tisknout počítačovým systémem. McCoy se rád dotýkal papíru a miloval šustot stránek. Za náležitý rukopis nepokládal plochou obrazovku přeplněnou literami.
V prvních dvou balíčcích byly reprinty z časopisů a neuveřejněná zpráva od lodního lékaře kosmické lodi Welborne. Odsunul je stranou, aby se mohl soustředit na zkoumání budoucnosti. Dlouhá strastiplná cesta domů má také jisté přednosti. Potom najednou zpozoroval jednu stránku dopisu. Valná část jeho nejosobnější korespondence přicházela jako nahraný záznam, protože úzký okruh lidí byl ochoten platit mimořádné náklady spojené s přenosem záznamu. Zde však byla výjimka.
Zmateně si prohlížel podpis. Jméno v něm rozpoutalo náhlý příval vzpomínek, jejichž návrat ho bolestně zmalátňoval. Teprve po těch vzpomínkách pochopil význam slov napsaných v krátkém a strohém odstavečku.
Křečovitě sevřel nohy. Tentokrát na tom koneckonců tolik nezáleží. Zatracená práce, nemělo by na tom záležet vůbec. Přesto se mu ruce rozechvěly. Stále se ještě pozoroval s lékařským odstupem a zjišťoval, že upadá do mírného šoku. Zbývající část v jeho osobnosti pociťovala prostě nevolnost. Na okamžik přemýšlel, zda nemá zavolat Jimu Kirkovi. Ale to ne, to by znamenalo hovořit a vysvětlovat a ještě dál vzpomínat. A jaký by to mělo smysl? Už před lety si to všechno řekl sám a nepodařilo se mu... Ano, tak je to, nepodařilo se mu to.
McCoy si prohlížel kousek papíru na dlani a snažil se přemoci příval zatrpklosti. Bože, jsem už příliš starý a příliš unavený, abych se znovu pustil do tohoto zápasu.
Narovnal se, zanesl dopis do ložnice a položil jej doprostřed ozdobného kovového tácu, který ležel na nočním stolku. Pod ním sáhl do zásuvky a vytáhl obnošený cestovní váček. Prsty vylovil malou sondu. Obratně stiskl vypínač a na špičce vyskočil malý jasný plamínek. Když se jím dotkl jednoho místa na papírku, začalo tmavnout a pak čadit. Za několik sekund pohltily papírek plameny.
Poplach, poplach! V této místnosti hoří!