Když se však Kirk

dostal za roh a seznámil se bezprostředně s tím, co je v rezonanční komoře, plně si uvědomil, že jeho šéflékař absolutně není s to starat se, kdo právě vede lodní nemocnici. Drobné pohyby dělá lidské tělo i ve spánku, avšak tělo McCoyovo leželo strnule nehybné v hlubokém bezvědomí. Tvář měl skoro bílou a kosti se mu rýsovaly pod napjatou pletí. Přesto však o zranění hlavy svědčila jen malá náplast za pravým uchem.
"Jaký je jeho stav?" ptal se Kirk dvou lékařů, kteří stáli před komorou.
"Je v kómatu, kapitáne." To neříkal hlavní chirurg. Kirk si matně vzpomněl, že ten mladý doktor, kterého má před sebou, je z kosmické Flotily, odkud ho vyslali, aby tu vykonával praxi. Snažil se vybavit si jeho jméno, ale marně. Praktikanti přicházeli a odcházeli příliš rychle, než aby si je všechny pamatoval.
"Doktorko Dysonová, ujměte se aparatury," vyštěkl Cortejo. "Nebudu marnit svůj čas mačkáním knoflíků." Při této výtce se mladá lékařka zarděla, ale zároveň kvapně potlačila zavrčení, jež prozrazovalo, že se spíše zlobí, než stydí. Odebrala se ke kontrolnímu přístroji.
Kirk sledoval, jak se v jednotlivých pásech na displeji v rezonanční komoře objevují záběry McCoyova těla. Úzká deska ho zvolna a postupné posouvala pod paprsky, takže počítač stačil zachytávat řady záběrů, jako by se přízračný skalpel zařezával do tenoučkých vrstviček organismu. Po ovládacích tlačítkách přejížděly prsty doktorky Dysonové a veškeré informace se přenášely do holografického obrazu jeho těla, jakéhosi úděsného dvojčete skutečného těla za prostorem komory. Husté nahromadění průzkumných řezů hlavou barevně oživovalo výsledný obraz.
Doktor Cortejo připojil ještě pár pokynů týkajících se prohlídky a zahájil svůj monolog: "Zranění vyplývá z četných faktorů při pádu. Hrana stolu způsobila bezprostřední povrchové natrženi pokožky na hlavě a lineární frakturu lebky." Ukazováčkem přejel po jasně purpurové čáře na oranžové lebce. "Naštěstí nedošlo při tomto poranění k nadměrné ztrátě krve a okcipitální kost zůstala neporušena. Žádné úlomky kostí také nepronikly do níže položené části mozku. Z chirurgického hlediska je tedy porušení minimální a snadno léčitelné.
Avšak volně se pohybující hlava vlivem rotačního pohybu, který se zrychlil, utrpěla otřes mozku. Důsledky tohoto traumatu by mohly být vážné, avšak přikláním se spíše k optimismu, když beru v úvahu, co jsme až dosud pozorovali. V neurologickém průzkumu je doktorka Dysonová skutečnou odbornicí." Chirurg ustoupil místo ve středu drobné ženě s tmavou tváří, stojící po jeho boku.