Do Kirkovy úzkosti se prodrala podrážděnost nad jejím šibeničním humorem. V tom to zřejmě vězí. Pod maskou bázlivého chování mladé důstojnice ve službě ve vztahu k veliteli postřehl záblesk bystře pracujícího lékařského ducha. Kladl si otázku, jak asi profesionální zdatnost doktorky Dysonové hodnotil McCoy.
Prohlídka skončila. Dvě sestry jemně přesunuly McCoyovo ztuhlé tělo na pojízdné lůžko a pod dozorem Dysonové je hbitě odvezly. Více už Kirk udělat nemůže. To byl ale hloupý úraz, pomyslel si při cestě k turbovýtahu. Po všech těch válkách, střetnutích s vraždícími cizáky a šílených poutích po Galaxii se mu šéflékař poraní při úpravě gravitace. Až se z toho McCoy zotaví, Kirk se už postará o to, aby ho vyznamenal řádem pro palubní nemotory. Doktorovi bude určitě ohromně slušet, až bude mašírovat na přehlídce všech příslušníků posádky, kteří se pohmoždili, odřeli nebo si polámali kosti, když se ozvalo hlášení z lodního tlampače.
Turbovýtah zahučel a zastavil se. Kapitán vystoupil na můstku. Když se tam ocitl, ostatní se na něj tázavě podívali. Přestože plnil lékařské povinnosti, McCoy se stal neoficiálním účastníkem dění na můstku, kde vždycky v povzdálí číhal a sledoval, co se děje. "Je v bezvědomí, ale žije," oznámil Kirk a potom se obrátil k Uhuře. "Doktorka Dysonová bude posílat pravidelná hlášení. Jakmile se stav změní, ihned mě vyrozumíte."