"Ano, kapitáne."

Zpoza počítače se zvedl první důstojník a napřímil se. Na zemi pod ním se válela nezbytná vrstva rozházených integrovaných obvodů a podobně tomu bylo i na desce u přístroje. "A kapitáne..."
Kirk se zarazil a ohlédl se na Vulkánce. "Pane Spocku?"
"Až doktor McCoy opět nabude vědomí, měl by být informován o tom, že počítače lékařských přístrojů již plně fungují."
"Ovšem, chápu." Ale nechápal to. Spock byl sice neschopen vyjádřit, jakou má o McCoye starost, nějakými slovy na můstku, ale přesto tu starost měl.
Zdravotníci na Enterprise jako skuteční profesionálové nedávali najevo, že se osobně zajímají o jednoho pacienta víc než o druhého. Nicméně mnoho z nich náhodou nacházelo povinnosti, jejichž plnění je přivádělo do blízkosti jednotky intenzívní péče. Kirk žasl nad tím, jak silně zanedbávají určitý kout pokoje, třebaže obletují jeho obvod.
U šéflékařova lůžka dlely doktorka Dysonová a sestra Chapelová a s napětím sledovaly stěnu s monitorem zachycujícím známky života. Tento panel se na rozdíl od ostatních blížil normální konfiguraci. Kirk sice není doktor, ale během dlouhých let se obeznámil s lékařským vybavením. Jeho diagnózu potvrzoval i obezřetný úsměv na tváři sestry Chapelové. "Už se dostává z komatu, kapitáne," vysvětlila mu tiše a oči jí přitom rychle těkaly mezi panelem, činností doktorky Dysonové a bezvědomým doktorem McCoyem.
"A co poškození mozku?"