slyšte,

musel jsem se opravdu hloupě praštit, když si vůbec nevzpomínám, jak jsem se sem dostal." Do hlasu se mu vetřela starost. "Jak dlouho jsem byl mimo?"
"V bezvědomí jste byl několik hodin," řekla doktorka Dysonová, jako by o nic nešlo. "A teď je na čase, abyste ještě trochu spal, ale doopravdy spal." Zvedla hlavu k sestře Chapelové. "Sestro, připravte sedativum."
"Já sedativum nepotřebuju!" Tento hádavý tón byl pro něj příznačný.
"Ošetřující lékařkou jsem tu já a co budete dělat, rozhodnu taky já." Bylo jasné, že se tady o tom diskutovat nebude. Postavou to je sice drobná žena, ale pokud jde o sílu vůle, je víc než dvoumetrová.
"Dobrá, tedy jako výraz profesionální zdvořilosti," ozval se neochotně McCoy, "s léčením souhlasím."
Chapelová mu přiložila k paži injekční stříkačku a ta do něho s tichým zasyknutím vpravila dávku. "Bude vám opravdu výborně."
"Děkuji vám, sestro." Pomalu zavíral oči. Poté, co si prohlédl Kirkův stejnokroj, už se na kapitána ani nepodíval.
Dysonová začala tiše chrlit pokyny a čmárala do tabulky s údaji poznámky. "Chris, sežeňte nějako oddělenou místnost, i kdyby to bylo třeba skladiště. Vím, že v takhle přecpané nemocnici to nebude snadné, ale nemůžeme si dovolit, aby měl kolem sebe posádku, až se vzbudí. Budu tam muset mít monitor, ale jinak tam chci mít co největší klid. Až se opravdu pořádně začne koukat kolem sebe, nesmí být příliš dezorientován.
A taky ať tam není slyšet lodní hlášení. Vypněte to, aby nic neslyšel"
To ho zřejmě především přivedlo do maléru, napadlo Kirka.
"Kde je doktor Cortejo?" zeptala se Dysonová.
Sestra se na chviličku zarazila, aby si urovnala, kalendář v hlavě. "Na chirurgii. Ještě tam bude muset být aspoň hodinu."
"Mhm, tak teď nemůže stejně nic dělat, ale prosím vás, pokud můžete, chyťte ho, až bude odtamtud vycházet. Ať ví co se tu děje. Zdá se, že tomu teď tady velí on, aspoň prozatím."
Kirk hořel nedočkavostí, aby už mohl klást otázky, ale měl se na