Dysonová obrátila pozornost zpět k rozhovoru. "Nicméně ta zpráva o tom, že se vaše manželka znovu vdala, musela být šok."
"Ani ne." McCoy našel další dávku a obezřetně přičichl, "na mne to fakticky citově nepůsobí. Vždyť ji neznám."
"Zdá se, že vás vůbec netrápí to, co zřejmě muselo být dost rozrušující."
"Rozrušující pro vašeho McCoye, ale ne pro mne. Nemohu litovat sňatku, na který si ani nevzpomínám. I když ta zpráva vyvolala můj útěk, určité není oním klíčem, který by mi pomohl k návratu." Nevěřícně potřásl hlavou. "Jméno té ženy, když jsem je poprvé viděl, mi nic neřeklo a stejné málo pro mne znamená to, že se znovu vdala. Působí až podivně, že z toho vzešly takové potíže." S prázdnýma rukama opět dosedl na židli u stolku.
"Podívejte se, já jsem prožil poslední rok tak, že jsem jedl, pil a spal na medicíně v Atlantské všeobecné nemocnici."
"A co jste tedy prováděl v Texasu?" zeptala se Dysonová.
McCoyova tvář se roztáhla do široké grimasy. "Byly to mé po letech první prázdniny. Celé dva týdny jsem nedělal nic jiného, než jezdil na koni a čistil stáje. Zbývaly mi ještě dva dny, ale byl bych tam mohl zůstat..." Najednou se zarazil.
"Natrvalo?" Dysonová za něj dokončila větu. "Ale to přece netrvalo stále. Kůň vás shodil a vy jste strávil noc na místní klinice. Potom jste se vrátil do Georgie a..." Pobízela ho, aby pokračoval.
McCoy zatvrzele vrtěl hlavou. "Probudil jsem se tady. Na Enterprise."
"Stále ještě na prázdninách," posmívala se Dysonová.
"Tohle jsou ale zatracené prázdniny," odsekl McCoy, ale zlosti se nepoddával. Místo toho se zhluboka nadechl. "A já přesně vím, co děláte, Diano."
V jejím hlase povadl sarkastický tón. "Nikdy jsem netvrdila, že jsem psycholožka, Leonarde, ale dělám, co umím. Pánbůh ví, že to vůbec není snadné udělat z vás pacienta."
"Tak dobrá, nebudu se přít." Opřel se o opěradlo židle, natáhl si na podlaze nohy a složil si paže na prsa. "Ale opravdu si na nic po tom pádu nevzpomínám."
"Mohl byste se pokusit něco do toho jednoduše dosadit," nabízela mu a záměrně se nakláněla kupředu, aby překlenula vzdálenost, kterou mezi nimi rozšířil. "Co se vlastně mělo stát poté, co jste se probudil na klinice ve Wacu?"
"Nu, určitě jsem se musel vrátit do Atlanty. Zpět na lékařský pokoj k ranním vizitám, k šestatřicetihodinovým službám... prostě obvyklý kolotoč."
"Ale podle vašich záznamů jste se pár měsíců po svém návratu oženil."
"Tak brzy?" otázal se ostře.