Přikývl a usadil se proti ní. "Když mám na mysli sebe, mluvím za Leonarda McCoye, který studuje lékařství v prvním ročníku a kterému je třiadvacet. Vlivem nešťastného zhroucení časoprostorového kontinua jsem byl vymrštěn budoucností do neznámých končin a již nikdy se nevrátím do svého milovaného domova. Pokud jde o McCoye, který slouží jako lékař u kosmické Flotily, začínám o něm uvažovat s láskou jako o blízkém příbuzném, řekněme jako o blízkém příbuzném, řekněme jako o oblíbeném strýčkovi."
Zvedl sklenku k přípitku. "Na strýčka Kostru McCoye, ať odpočívá v pokoji."