On naopak vstal od svého stolu a hluboce se uklonil. "A jaké pití z baru potěší mou dámu?"
"Víno," objednala si a pokynula rukou. "Ta nejlepší láhev, která je po ruce."
"Nejen nejlepší," řekl a přistoupil ke skříňce ve zdi, "ale jediná láhev. Zatím jsem neměl mnoho příležitostí dělat v kabině hostitele. Jak jsem už povídal, vrchní velení s sebou nese osamělost."
"Ale to jste nepovídal."
"Nu, hodlal jsem to povědět za pár minut." Uchopil láhev a prohlížel si vinětu. Tenhle ročník si náhodou pamatuju, ale stejně ty, na které si vzpomínám, patří všechny mezi archívní a dobře uleželé." Vytáhl korkovou zátku a nalil. "Zdá se, že starší McCoy si mnohem víc potrpěl na těžký alkohol. Aspoň tady ta zásobička tomu nasvědčuje. Možná to používal k léčebným účelům. Budu předpokládat i tu lepší možnost." McCoy držel v rovnovážné poloze malý podnos se dvěma plnými sklenkami a obratně jej přenášel k doktorce.
"Stále o sobě mluvíte jako o někom jiném," poznamenala Dysonová, když mu z ruky brala sklenku.