"Ještě že se aspoň zachovává to příměří." Kirk si hnětl spánky, aby utišil vzmáhající se bolest. "Ta historka o klingonském útoku byla vymyšlená. Byla to jednoduše past a měla nás vlákat do léčky."
Spock svraštil obočí. "To je zajisté nejpřitažlivější interpretace, kapitáne." Povšiml se, že to Kirka zlobí, a tak zmírnil tón: "Ale i ve světle chladné objektivity je to dosti pravděpodobné."
Kirk pozoroval, že se mu bušení v lebce dostává do rytmického souladu s blikáním žlutých poplachových světel, která přerušovaně svítí a zhasínají jednotvárně již celých patnáct hodin.
Spock sledoval jeho pohled. "Za hodinu a dvacet dvě minuty budou fungovat senzory dlouhého dosahu."
A co zjistíme potom? unaveně se sám sebe ptal Kirk.