Jenže se z procházky brzy vrátil.

Dříve než udělal pět kroků, dveře se rozletěly a do místnosti vešla vysoká plavovlasá sestra, na kterou si pamatoval z nemocničního oddělení. "Jdete špatným směrem," sdělila mu vesele a ukázala do zadního rohu místnosti, "jde se tam tudyhle."
McCoy se začervenal. "Chtěl jsem jít na chodbu."
"Není třeba. Stiskněte prosím tlačítko pod monitorem a já přijdu."
McCoy shledal, že ho při řeči vede zpět na lůžko. "Jmenuji se sestra Chapelová. Pobývám tu většinu času, a tak nemějte obavy, že byste se mě nedovolal. Uvědomuji si, že na ošetřování v posteli jste příliš velký," řekla, ale právě tohle prováděla, "ale jen si řekněte, když budete něco potřebovat." Bůhví odkud vylovila malé pouzdro s prášky. "Je mi líto, že máte potíže se spaním, ale tohle by vám mělo pomoci..."
"Ale já chci být vzhůru," odpověděl obezřetně McCoy. "A taky chci vědět, kde to vlastně jsem a jak dlouho už tady jsem. Ta doktorka mi říkala, že jsem byl celé hodiny v bezvědomí, kolik hodin?"
"To jste vždycky tak plný energie ve tři v noci?" nasadila sestra konverzační tón.