SEDMÁ KAPITOLA

Když se Leonard McCoy probudil podruhé, ležel sám v malé bezvýrazné místnosti se šedými kovovými stěnami a s hluboce zastíněným stropem. Jediné světlo, které tam pronikalo, byl chabý odlesk z monitoru nad ním, ale nebylo slyšet žádný jiný zvuk než hučení.
Zpočátku byl rád, že může v klidu ležet a dovolit svým myšlenkám, aby se volně potulovaly travnatou a křovinatou krajinou. Cítil řezavé závany prachu přinášeného suchými větry a žhavou výheň letního slunce nad hlavou. Tyto myšlenky ho nutně přivedly ke vzpomínce na pád a od něho se zpět vrátil na lůžko, kde nyní leží. Ironickou hrou osudu byly tyto prázdniny pokusem uniknout co nejdále z dosahu všeho, co mu připomíná denní provoz a noční směny na pohotovostním oddělení. Aspoň nepracuje, jenže si není jist, zda se mu líbí více tato stránka nemocničního života.