S náležitou obřadností pak kapitán zavedl zvědavého McCoye ke spojům a představil ho poručíkovi Uhuře. "Tak tohle je ten hlas, který vás povolával do lodní nemocnice."
"Koneckonců se mi tedy povedlo přijít správným směrem," řekl McCoy, podal jí ruku a přitom se lehce dvorně uklonil. Přijala jeho poklonu s půvabným úsměvem a jen Kirk byl s to postřehnout, jak usilovně předstírá formální zdvořilost.
Zatímco Uhura upoutávala doktorovu pozornost výkladem o hyperprostorovém přenosu zpráv, Kirk pokynul Spockovi, ať jde blíž. Až do této chvíle stál první důstojník bez hnutí u svých počítačů. Na kapitánův pokyn tiše vstal a přistoupil k malému hloučku. Oba důstojníci beze slov dospěli k rychlému pochopení situace. Vulkáncova náhlá přítomnost mohla oživit paměť McCoye.
Když se McCoy otáčel, nedalo se pochybovat o tom, že střetnutí může být šokující. Jenže doktor neprojevil, že by se se Spockem znal, jen užasl.