"Ale já jsem kapitán," na nic jiného se Kirk už nevzmohl. "Jsou chvíle, kdy je nutné, abych zůstal vzhůru." Když se to nesetkalo se žádným účinkem, neochotně mluvil dál. "Jako šéflékař si byl doktor McCoy vědom nutnosti udržovat rovnováhu mezi lékařským posouzením a smyslem pro perspektivu. Současná taktická situace má přednost před mou optimální biochemií."
Na doktorově obličeji se zračila jeho poraněná pýcha. "Tak dobře, ale za důsledky vašeho činu neponesu žádnou odpovědnost." Dal pokyn sestře Chapelové. "A když tak hovoříme o šéflékařích, kapitáne, měl byste vědět, že doktora McCoye odnesli skučícího na oddělení po jeho malém improvizovaném výletu na kapitánský můstek." Cortejo mávl rukou a opustil místnost.
"Ještě mít toho chlapa na očích pět minut a musíte mi dát sedativum, abych mu nezakroutil krkem," řekl Kirk přicházející sestře.