McCoy

s námahou potlačoval rostoucí zlost. Začínalo ho už unavovat, že nechápe, co se kolem něho děje. "O čem to vy dva vlastně mluvíte?"
"O vulkánském splývání myšlenek."
"Oho," ohradil se, "pěkně děkuju, ale nechci. Raději bych si svou psychopatologii nechal pro sebe."
"Neexistuje nějaká terapie?" ptal se Kirk, "Dejme tomu psychiatrická poradna..."
"Rozbory přece nepotřebuji já," řekl McCoy. "Za daných okolností se cítím výborně. Pomoc potřebuje ten McCoy, který trpí stresem, a ten se chystá k obědu."
Dysonová přehlédla jeho frivolní přístup. "Už bylo dosaženo jistého úspěchu s užitím hypnózy a narkoanalýzy, konkrétně amylobarbitanu sodného. Pro mne jako bioneuroložku je to však poněkud vzdálený postup. Ironií osudu je doktor McCoy pravděpodobně jediný lékař na palubě, který by měl pro takovéto léčení kvalifikaci. Tak specializovanou terapii potřebují posádky kosmických lodí jen málokdy.