" to by snad stačilo," Kirk bezmyšlenkovitě vyjel na svého šéflékaře.
McCoy schlípl, jako by dostal políček. "Promiňte, pane kapitáne." A v těch slovech byla veškerá uctivost i chladný odstup cizího člověka. "Nejsem zvyklý jednat s vojenskými veliteli a podle vojenského protokolu."
"Kostro..." Ale to oslovení sem jaksi nepatřilo. Muž, kterého má před sebou, mu na to neřekne "krucinál, Jime", ale ani v Kirkově hlase nevycítí omluvný tón. "Chyba je na mé straně, pane doktore. Zapomínám na to, že mě ve skutečnosti neznáte."
"To nic, kapitáne," řekl na to McCoy a tvářil se zdvořile jako duševně zdravý člověk, který se snaží trochu povzbudit šílence. Dysonová upadla do nemilé mlčenlivosti a až poté se zase ozvala. "Mé oficiální doporučení je takové, že by se doktorovi McCoyovi měla poskytnout dovolená ze zdravotních důvodů do té doby, než budu moct konstatovat, že se mu zcela vrátila paměť."