"Ano," odpověděla doktorka, "ale to neznamená, že se vám vrací paměť."
"Tohle mi budete muset vysvětlit, paní doktorko." V McCoyově hlase zaznívala zatrpklost. "Mé lékařské vzdělání je příliš zastaralé na to, abych pochopil to, co právě říkáte."
Nevšimla si toho, že se rozzlobil, a věřila, že se zase uklidní, až pochopí. "Znalosti se ukládají různým způsobem a na různých místech v mozku. Právě nyní vaše vědomé uvažování blokuje deklarativní paměť, intelektuální chápání konkrétního úkolu. Ale máte také zručnostní paměť. Váš mozek i bez vědomého ovládání dovede vyslat podnět ke známým tělesným pohybům, k těm, které jste mnohokrát opakoval. I když si vaše mysl nevzpomíná, pamatuje si vaše tělo."
"Falešný poplach," povzdechl McCoy. "Ale jak to přijde, jak si vzpomenu na to, co jsem zapomněl?"
"Neumím předpovědět "jak" o nic lépe než "kdy". Pokud se vaše paměť vrátí bez pomoci..."
"Chcete říci dříve, než se mi začnou v hlavě hrabat nějací psychotechnici z Flotily."
Nedovolila mu, aby jí unikl z instruktáže. "Jako roznětka může posloužit nějaká velmi triviální příhoda. Nějaký předmět nebo místo. Návrat minulých vzpomínek může vyvolat i pár slov. Zpočátku si třeba začnete vybavovat jen útržky scén, tváří a rozhovorů, ale postupně se vám tyto jednotlivosti začnou skládat do celků."
"To vypadá na dosti zdlouhavé léčení."