Jestli už sestra

Chapelová dala mou postel pryč, přespím v nemocnici klidně na podlaze.
S rostoucí naléhavostí rychle vyklouzl z kabiny a pádil chodbami s nočním přítmím k turbovýtahu. Vstoupil do rozevřených dveří prázdné kabiny výtahu.
"Nemocnice," zvolal sebevědomě. To je ale pitomý způsob řízení výtahu. Když však mechanismus uposlechl jeho příkazu, pocítil větší důvěru.
Když se dostal do zdravotnického sektoru, s úlevou si oddechl. Navzdory znepokojivě pokročilé technice cítil, že ho konejší jinak známé zvuky a pachy. Procházel nemocničními odděleními a nikdo ze zdravotníků sloužících v noční směně se ho na nic neptal. Konečně našel tu malou místnůstku, kterou kdysi pro něj vyklidili. Postel tam dosud stála.
Vrhl se na přikrývku. V neosobním prostředí se mu napjaté svaly náhle uvolnily a díky únavě se záhy pohroužil do hlubokého spánku. O několik hodin později se mu začalo tělo poškubávat, jak se nadarmo pokoušelo uniknout mučivé noční můře. Ale neprobudil se.