Nakonec na to přišel.

Byl to pocit čekání. Měl pocit, že čeká, že se do kabiny vrátí ten, kdo tu opravdu bydlí. A ten pocit ho neopouštěl. Zdálo se mu, že při každém sebeslabším zvuku kroků někdo míří k jeho prahu a že při každém kovovém cvaknutí někdo otevírá dveře jeho kabiny. Po dvouhodinovém poležení na posteli někoho jiného McCoy vyskočil a zase se oblékl. Nakonec tu byla jen jediná odpověď. Ze všech míst na celé kosmické lodi je tu pro něj jen jediné minimálně nepohodlné místo: lodní nemocnice.