"Nic takového," energicky oponoval McCoy, "připadám si daleko spíš jako dobrovolník z řad civilistů." Když se zabral do první lekce, Dysonová odešla z místnosti.
Ve strojovně vládly divné zvuky a divné pocity, nic neklapalo. Kirk procházel dutými prostorami a poslouchal, jak Enterprise naříká, nepravidelně oddechuje a pronikavě piští. Kdežto dříve se paluba jen neznatelně rozechvívala, nyní se raketový pohon projevoval přehnaně a nevyrovnaně. Intenzitou nadsvětelné rychlosti ho svrbívala chodidla. Haldy materiálu připraveného k instalaci narušovaly známé obrysy prostorů ve strojovně. Odhozené zbytky ze zničených dílů ležely stranou mezi věcmi, které se už nedají použít a zůstanou tam ležet, dokud se loď nedostane do doků. Kirk si téměř nepovšiml ostrého zápachu, který vydávala spálená izolace a kabely a který prostupoval všechny paluby lodi tak, že si již na něj zvykli všichni členové posádky.
"Beckere, kde je Scotty?"