Dysonová situaci zvládla. "Děkuji vám za pohoštění, pane doktore," řekla a vstala.
"Cože? Aha, prosím, paní doktorko," řekl McCoy a neochotně ji doprovodil ke dveřím.
Kirk poněkud uhnul, aby mohla projít, a po očku sledoval její zdvořilý úsměv, kterým maskovala svou zlost. Když viděl, jak si oba lékaři vyměňují formální pozdravy na rozloučenou, pochopil, jaká se tu kvůli němu inscenuje hra. A také se nedal zmást, když se McCoy odvrátil ode dveří, aby se věnovat novému hostu. McCoy uplatňoval vžité mravy jižanského pána a nedal sebeméně najevo, že by mu společnost doktorky Dysonové byla milejší než kapitánova.
Doktor se ujal svých hostitelských povinností a přistoupil ke stolku, na kterém stály dvě sklenky a otevřená pouzdra s křupkami. "Dáte si starožitnost, pane kapitáne?"