"Rád bych znal. Zdá se, že ten váš doktor McCoy rezignoval na život bez boje." Temné obočí se mu zamyšleně stáhlo. "Snad se mnou souhlasil. To by jistě vysvětlilo ten útěk... byl to útěk před neúspěchem."
Dříve než mohla Dysonová něco říci, ozval se signál u dveří. "Dneska jsem ale skutečně populární," zachvěl se smíchy McCoy. Jejich myšlenkové spojení se přerušilo. "Vstupte!"
Když Kirk ukončil svou službu na můstku, hodlal se vrátit rovnou do své kabiny. Místo toho však shledal, že směřuje po známé trase k McCoyovi. Jakmile však prošel dveřmi, uvědomil si, že tento jeho starý zvyk vede k špatným.výsledkům.
"Dobry večer, doktorko Dysonová." Vesele pozdravil neuroložku, ale plně pochopil její ledově mrazivý pohled a civilní kývnutí hlavy. Právě narušil její schůzku s pacientem, schůzku, kterou sám nařídil.
McCoy vyskočil. Nebyl si jist, co velí protokol ve styku mezi nižšími a vyššími důstojníky, a ještě méně věděl, jaké povinnosti plynou z jeho hodnosti.