"Jak dlouho to bude trvat, než se dokončí opravy?"
"Aspoň patnáct hodin, kapitáne. Tedy za předpokladu, že se mi dovolí, abych tady nemařil čas..." V této chvíli byla však Scottyho noha zcela odhalena. Šéfinženýrův nedbale elegantní přístup se nyní přenesl k péči o sebe, neboť zpozoroval, jak mu pod zakrváceným obvazem vyčnívá kost. "Tak, McCoyi, nač čekáte? To to trvá, než se pohnete! Člověk by vám tu mohl klidně pod rukama vykrvácet!"
"Dělám, jak nejrychleji umím," odvětil trpělivě lékař, zatímco sterilizátor přejížděl po ráně.
I Kirk cítil, že už se tak nesoustřeďuje na hlášení o škodách, jež požadoval na Scottym. "Kostro!"
"Ne, prosím, jsem Leonard McCoy," odpověděl doktor. "Sestra Chapelová mě určila do ošetřovatelské skupiny." Rychlými zručnými pohyby spojil rozevřené okraje rány, až z nich vytvořil jedinou zoubkovanou čáru. Zvedl hlavu a na šéfinženýrově tváři vyčetl jisté obavy. "Nemějte strach, pane. Od té doby, co jsem se naučil základnímu ošetřování, se na něm mnoho nezměnilo." McCoy namířil na Scottovu ránu paprsek přenosné regenerační jednotky.