Fyzické vyčerpání zřetelně značně vyčerpalo xenobiologa, jindy tak překypujícího energií. Ani Kirk neměl lepší náladu.
Nebyl sice tak unavený jako xenobiolog, ale byl nekonečně více znepokojený tím tvorem, který nyní ležel na pitevním stole. Navíc se mu zvedal žaludek stejně jako při jeho poslední návštěvě v pitevně. Naslouchal však pozorně, když Frazer podrobně rozbíral podobnosti mezi oběma druhy.
"Přes povrchní barevné rozdíly mají oba stejné znaky ve stavbě kostry a svalstva. Tento konkrétní druh je menší a méně vyvinutý než Krkavci s modrou kůží, ale nemohu říct, zda je to typické pro celý zelený druh či zda jde o pouhou individuální odchylku uvnitř téhož druhu. Zobák je stejný, drápy stejné..."
"Stejný je i jed," řekla Dysonová, která promluvila poprvé. "Zasahuje centrální mozkovou soustavu téměř okamžitě, paralyzuje motorické funkce a blokuje receptory bolesti. Dosud zkoumám přesný řetěz chemické reakce."
"A jak je to s protijedem?" chtěl vědět Kirk.
Frazer mávl rukou směrem k malému poháru na druhém stole. Byl naplněn načervenalou tekutinou. "Dnes ráno jsem synteticky připravil jednu nadějnou dávku. Přál byste si ukázku, kapitáne?" Uchopil cizincovu ruku a obnažil jeho zápěstí až k rozeklaným pařátům.