McCoy

pomáhal McCoyovi vstát. "Podařilo se vám omráčit cizince."
"Inu, mám za to, že se mi podařilo víc," vychloubal se McCoy. Jednou rukou si sáhl na zátylek. "Jednou v noci mě Sager chytil a dal mi dozadu na krk nůž z umělé hmoty na krájení másla. "Hned je vysvoboď," povídal. "Pak se zasmál a zase mě pustil. Nejspíš tím nožem uřízl cizincovi ten kousek míchy." Spock pohotově pochopil, kam míří McCoy. "Jak dlouho to potrvá, než se jejich nervová soustava zase vzpamatuje?"
"To kdybych ksakru věděl," odpověděl doktor. "Tímhletím se totiž paralyzují nervy u lidí."
Spock povytáhl obočí. "Budeme muset spoléhat na vaši injekci. Myslím, že se veliteli nebude moc líbit, když budeme mít v ruce nůž." Ukázal na krkavčího velitele, který se v mrákotách snažil popolézt po kolenou.
Uhura k němu přidřepla a namířila na něj svůj phaser. Že nevystřelila, způsobil jen Spockův pokyn.
Krkavec sebou otřásl. Drápy na rukou pozvedl k zobáku na tváři. Z jeho hrdla se vyřinula série chraptivých klingonských nadávek. "Zmije, které si troufly vzít mi loď! Posádku! Rozdrtím je tak, že už nebudou ani jako krmení pro lodní krysy!"
Spock se k němu přiblížil. "Veliteli Kyrone, budeme vám v tomto snažení pomáhat."
"Žádnou pomoc od lidských třasořitků nepotřebuji. Tuhle urážku pomstím sám," soptila Kyronova duše, nyní zbavená cizího ovládání. Vyškrabal se na nohy.
"Jsem Vulkánec," opravil ho zkusmo Spock. "A já vás ujišťuji, že pomoci vám mohu."