DLASK

Poznáme ho podle zobáku. Žádný jiný z našich ptáků
jeho velikosti nemá tak silný a pevný zobák. Však jej také
potřebuje, když rozlouskává pecky třešní, střemchy a nej-
rúznějších jiných plodů. Vybírá si z nich jádra.
Kde najdeme pod stromem spoustu rozdrcených pecek,
tam asi byli na návštěvě dlaskové. Přilétají na stromy v celých
rodinách a škoda pak už stojí za to. Ti mlsouni dužinu je-
nom rozklovou a nesežerou.
Dlask je větší a hranatější než vrabec a dost pestrý. Ve
svém chování není ničím nápadný: Hnízdo si s oblibou za-
kládá vysoko v korunách listnatých stromů v lesích nebo
v parcích. Na podzim se rodiny starých s mladými vydávají
na toulky daleko široko a hledají potravu. V zimě u nás
zůstávají.
Dlask tiše vrže a cvrčí, ale jeho pěveckému vystoupení
chybí ještě mnoho do krásy. Jinak se po celý rok ozývá dost
ostrým hlasem: ciks, ciks.