"Ale to je v pořádku, pane doktore. Ukázalo se, že jste docela zajímavý případ." Nakrátko se objevil její jemný úsměv. "Buďte jen rád, že o vás nenapíšu článek do lékařského časopisu."
Udělal lítostivou grimasu. "Připadám si, jako bych se probudil po nějakém flámu. Po takovém, že se dohadujete, že jste si to moc hezky užila, protože si nemůžete vzpomenout, co se dělo."
Po odmlce trochu rozpačitě pokračoval. "A pokud jsem prováděl nějaké blázniviny, nikdo mi o nich nic neprozradil."
Pokrčila rameny. "Ta mlha zapomnění je trošku hustší, ale většinou jste se věnoval svým studiím. Dotáhl jste třetího ročníku na medicíně."
"Proboha," zaúpěl McCoy. "Po letech mé první prázdniny a já je promarním tím, že se mořím nad skripty pro mediky. Taková škoda."
Dysonová se kradmo podívala ke dveřím. " Jestli mě omluvíte, pane doktore, mám spoustu práce..."
"Dobrá, paní doktorko. Můžete jít."
"Děkuji vám, pane," řekla a odkvapila.
McCoy si pobaveně povšiml toho, jak od něho spěchala. Je to ještě trochu zelenáč, ale v medicíně slibný talent.
A dal se zase do práce.