"Kostro..."
"No, Jime," odpověděl roztržitě McCoy, který zkoumal příliš dlouhý seznam požadavků, ležící na jeho počítači. Vedle bylo na hromádce úděsné množství záznamů lékařských hlášení. Úřadující šéflékař Cortejo projevoval jen malý zájem o všednější povinnosti doprovázející jeho dočasné jmenování do vyšší funkce.
"Už jsi někdy uvažoval o tom, že odejdeš ze služby?" zeptal se Kirk s nucenou nedbalostí a prohlížel si přitom obal zásilky, na které bylo nadepsáno jeho jméno.
Zděšený McCoy zvedl hlavu od terminálu počítače. "Nemá to snad být nepříliš taktní náznak, že by tvůj šéflékař měl jít do penze?"
"Ne, to vůbec ne." Kirkovy prsty zlomily pečeť a začaly stahovat z balíčku papír. "Jen jsem si myslel, že by se ti třeba víc líbilo otevřít si doma soukromou ordinaci, na malém městě..."
"Ale já mám přeci ordinaci tady, Jime," řekl McCoy se záhadným úsměvem. "U posádky téhle kosmické lodi. Kromě toho jsem chirurg - a to zatraceně dobrý - a někde v zapadákově bych asi moc příležitostí dělat chirurgii neměl. Nemluvě už o tom, že tu používám lepší vědecké laboratoře, než bych našel někde v Georgii."