DROZD

Hned jak k nám v březnu přiletí ze severní Afriky a z jižní
Evropy, dá se do zpěvu. Je to jeden z našich nejlepších zpě.
váků. Sedí na vršku smrku a zpívá tak silně, jako by na
někoho pokřikoval. Jeho zpév zainívá ještě dlouho za tmy.
` V letu a při úleku se ozývá ostrým : cip, cip.
Svrchuje hnědý aje štíhlejší než kos. Mezi lesy si nevybírá
a zvyká si také na zahrady a parky, třebas i uprostřed měst.
Velké hnízdo má skryto ve vidlicích větví při kmeni stromu.
Je to jen tvrdá miska, vylepená drtí ze dřeva a hlíny.
Jeho potravou je hmyz, slimáci, červi, ale i bobule bezu,
hlohu a jeřabin. Nejčastěji ho vidíme, jak čiperně hopsá
dlouhými skoky po zemi a pátrá, co by kde sezobl.
Na podzim táhne v hejnech, často společně se svými pří.
buznými kvíčalami. Při lovu kvíčal se bohužel postřílí
i mnoho chráněných drozdů. Drozdi nás opouštějí v září
a v říjnu. V klecích se chovají zřídka, protože vyžadují dost
pece.