DUDEK

Jméno má podle svého hlasu. Na jaře v blízkosti hnízda
stále opakuje: du - du - du. Je větší než kos. Tělo má
oranžově hnědé, křídla a ocas černé s bílými páskami. Veli-
kou chocholku na hlavě vztyčuje, jen když je rozčilen, vy-
plašen nebo v nebezpečí. Zobák má dlouhý a mírně zahnu-
tý. Při letu jako by se dudek nejistě kymácel.
Obývá nížiny a pahorkatiny v blízkosti vlhkých luk.
Protože nenachází dost vhodných míst k hnízdění, pomalu
u nás mizí. V Čechách je už vzácný. Udržuje se hlavně na
jižní Moravě a na Slovensku. Hnízdo si staví v dutinách
stromů, nejraději v dutých vrbách, ale také v hromadách
kamení nebo mezi kameny v hrázích. Mláďata v prvních
dnech života vystřikují v nebezpečí páchnoucí tekutinu.
Dudek si sbírá na zemi větší hmyz, červy, brouky a cvrč-
ky. Je dost plachý a s člověkem se nesblížil. Přilétá k nám
v dubnu a táhne v září nebo v říjnu do rovníkové Afriky.