A protože jsem věděl předem, že se bude bránit, poukazovat na svou práci, na nedostatek lékařů chirurgického oddělení - zkrátka že budu mít těžkou práci s jeho získáním pro návštěvu své vlasti, snažil jsem se najít co nejvíce zajímavých důvodů, které by cestu podporovaly.
Kromě našeho přátelství, ovšem.
Nu a, vidíte, podařilo se. Ale to už se události samy přidaly na mou stranu. Jyrry zabral - ozval se v něm milovník všech záhad tím spíše, že právě chystal práci o islandském hmyzu z "vernovského" kráteru Sneffelsu, odkud mu můj starý kamarád Leif Thorgunn poslal ty podivuhodné mravence (nebo co to vlastně bylo). A mne, přirozeně, zajímala otázka Vernova pobytu na Islandu jako část historie mého rodu, až dosud jasná - teď však s velkým otazníkem. Chtěl jsem zjistit pravdu už proto, že dědeček Hans byl pro mého otce i pro mne jakýmsi vzorem chlapa, nebojácného, rvoucího se s přírodou i nepřízní osudu ne pro sebe, ale pro svou rodinu a sousedy v rybářské vesničce Lunduru.
Zahájili jsme tedy společně akci VAI - čili Verne a Island - , jak jsme ji mezi sebou položertem, polovážně říkali. A zahájili jsme ji podle výborného návrhu Jyrryho zdvořilým dopisem profesoru Sörenssenovi, vyučujícímu na reykjavícké univerzitě staroislandštině, jazykovědci, znalci run a islandské literární historie. Druhý den ráno se náš dopis vezl letadlem SAS do Reykjavíku a už za týden jsme měli odpověď.
O tom by vás už mohl lépe informovat sám dopis profesora Sörenssena. Je zařazen v Praze v archívu VAI - právě tehdy ho Jyrry založil s pečlivostí příznačnou pro všecky broučkaře . . . Anebo víte co?