"Dobrá - tak tedy Arne Saknussem skryl do šifrovaného nápisu poselství, že všetečně vlezl nějakým kráterem do samého středu Země. Synovec profesora Lidenbrocka Axel a profesor pak taky vniknou po stopách Saknussemových do nitra Země z jakési islandské hory, když předem Verne popsal kraj i lid Islandu. Střed Země ovšem nenaleznou - ocitnou se zato v jakési obrovské dutině, setkají se s pravěkými zvířaty, dokonce i s jakýmsi pračlověkem, pasoucím stádo mastodontů, a po nešťastném založení podkopu jsou spláchnuti do jícnu sopky Vnitřním oceánem, který je poslušně vysadí kráterem Stromboli v Itálii zase na světlo boží. Zkrátka sci-fi podle všech pravidel."
"Co to je?!
"Promiň, sci-fi je okřídlená zkratka pro science fiction čili vědeckofantastický román."
"Aha. A poslouchej, Jyrry, to tam ten profesor se synovcem sestupovali docela sami?"
"Vidíš - máš pravdu! Nezdvořile jsem docela zapomněl na tvého krajana, kterého Verne přibásnil Lidenbrockovi i Axelovi jako strážného anděla - věčně klidného, věcného a statečného Hanse."
"Hanse... Jak se jmenoval příjmením? Nepamatuješ se?"
"Vůbec nijak. Prostě Hans. To už tak Verne často v románech jmenoval své postavy jen křestními jmény - Conseil z Dvaceti tisíc mil pod mořem, Dick z Pěti neděl v balóně a ještě jiné."
"Vidím, Jyrry, žes vynikající znalec Vernova díla - to asi, že jsi pořád ještě kluk, jak jsem už ostatně jako zkušený psychiatr zjistil. Proto jsi tak sympatický. Ale víš určitě, že se v tomhle případě nemýlíš?"
Nechápal jsem, proč to Bjelkeho tak zajímá, a spíše z legrace jsem se zeptal:
"Poslyš, Bjelke, nechceš, abych hned zítra Do středu Země koupil nebo vypůjčil?"
"Myslíš, že by to bylo možné, Jyrry?" otázal se můj spolubydlící s neočekávaným zájmem. Hrom do toho - teď jsem se do něčeho zapletl, ale národní hrdost byla v sázce! To by tak hrálo - nenajít v pražských knihovnách vernovku . . .
Druhého dne ráno jsem důvěřivě zavolal svého známého z Národní a Univerzitní knihovny s prosbou, aby mi knížku připravil. Za chvíli se ozval telefon s Jobovou zvěstí: dotyčná kniha není ani v Národní, ani v Městské knihovně. Jinak mohou nabídnout téměř všechny vernovky, ale právě Do středu Země, bohužel, ne... Hrom do toho - řekl jsem si podruhé - to budu před Bjelkem pěkně vypadat! A dal jsem se do toho. Obsadil jsem v pracovně primáře telefon a lovil. Za chvíli zabrala první ryba: antikvariát ve Skořepce měl na skladě původní vzácné francouzské Hetzelovo vydání Voyage au centre de la terre. Sám francouzsky až na trosky středoškolských vědomostí nemluvím a Bjelke, pokud vím, také ne - tak jsem zatím knihu pouze zamluvil. Stála 150 Kčs - má poklona! Naštěstí knihovna Náprstkova muzea měla právě to, co jsem hledal - německé lidové Weichertovo vydání Reise zum Mittelpunkt der Erde, sice bez obrázků, ale to přece nevadí. A do třetice mě zaslechl telefonovat sám primář a nabídl se, že prý mi knihu půjčí. Pokud se pamatuje, má ji docela určitě ještě z klukovských let doma. Opravdu měl - a tak jsem večer přinesl Bjelkemu vítězně obě vydání, české v červené a zlaté vazbě nakladatele Vilímka.
Znáte ji přece, redaktore, ne? Nad Tajemným hradem v Karpatech letí Roburův Albatros, kousek dál uhání balón Viktoria, doháněný Araby na koních, k Měsíci míří projektil předsedy dělového klubu Barbicana a dole, pod Zemí šelem, vrhá Nautilus kapitána Nema mohutné snopce paprsků na potápěče, bojujícího na život a na smrt s chobotnicí.