"Ale Jyrry, přece bych netvrdil něco, co dojista nevím. Přesvědčím tě, když ti tolik leží na srdci vernovské bádání. Ale napřed mi řekni: četl jsi vlastně Do středu Země?"
Ověřil jsem si také tvrzení doktora Kameníka o pobytu Julesa Verna na Islandu. Nevěděli o něm ani životopisci francouzští (M. Allotte de la Fuye: Jules Verne, sa Vie, son Oeuvre; Bastard George: Jules Verne aj.), němečtí (J. J. Honneger: Jules Verne; Gerda Schmokel: Die Belebheit des Stills in der Darstellungsart Jules Verne), ba ani čeští, např. J. M. Mařatka (Neznámý Jules Verne). Nic dalšího nepřineslo ani hledání ve velkých naučných slovnících všeobecných a literárních, ačkoli jsme s Kamilem Lhotákem prošli i Encyklopedii Britannicu, Velkou sovětskou encyklopedii, Larousse Universelle atd. Všechny prameny se shodovaly na tomto pořadí cest Vernova života:
1859 - cesta do Skotska a návštěva Londýna.
1861 - cesta do Skandinávie s přítelem Hignardem, návštěva Dánska a Norska. Z této cesty se Verne rychle vrátil právě k narození svého prvního syna.
Další cestu podnikl Jules Verne do Spojených států teprve roku 1866, a to na palubě největšího námořního obra své doby, lodi Great Eastern, proslavené položením transatlantického kabelu z Irska do Ameriky.
Až do konce života pak Verne podnikal jen kratší plavby svými jachtami Sv. Michal I., II. a III., většinou po Středozemním moři. O Islandu ani slovo. Měl tedy doktor Kameník nepochybně právo nedůvěřovat tvrzení doktora Bjelkeho, třebaže proneseného s naprostou jistotou. Pozn. red.
"Samozřejmě - to je otázka! A nejen četl, my jsme ji s Pepkem, mým dlouholetým kamarádem, úplně prožívali. Úsloví "Ó důvtipný Saknusseme!" se stalo téměř naším heslem a říkali jsme si je a prstem na čele při každé možné i nemožné příležitosti!"
Bjelke upil drobný doušek kávy, nemohl si zvyknout na strašlivé dávky, kterými se soustavně otravujeme my doktoři v Praze, blýskl moudrýma tmavýma očima a požádal mne:
"Prosím tě, Jyrry, mohl bys mi osvěžit paměť? Víš - jen tak docela kratičkým obsahem."
"Beze všeho. Poslouchej : hamburský vědec, profesor Lidenbrock, nalezne v jakési staré knize útržek pergamenu, popsaný staroislandským písmem, runami. Pergamen je podepsán jménem slavného islandského učence 16. století, Arna Saknussema. Byl vůbec, někdo takový?"
"Ovšem!" ujistil mě Bjelke. "Je to historická osoba, opravdu žil a naše děti se o něm ve škole učí."