Jak vidíte, i osoba a jméno profesora souhlasí, jenže dotyčný Fridriksson nebyl, jak udává Verne, učitelem přírodních věd, ale zeměměřičství a najímal občas dědečka jako pomocníka vyměřovacích prací při trasování silnice z Reykjavíku kolem pobřeží, přes Lundur (kde dědeček bydlel) a Snoksdatur až do Staduru na severozápadním cípu ostrova. Kromě tohoto ústního podání - to, připouštím, mohlo vzniknout jako pověst a báchorka po přečtení Vernova románu, vydaného i u nás roku 1890, mám ovšem i důkazy nesporné. Prosím.
Doktor Bjelke přinesl z knihovny malé, plátěné desky. Byla v nich zachycena čtyřmi pásky lepenky fotografie mladého muže s výraznou bradou a kučeravými vlasy. Stál se založenýma rukama před prostým pozadím, tvořeným závěsem.
Fotografie byla stará, trochu vybledlá a její zvláštní hnědá barva i úprava na obdélníček vizitkového formátu tvrdého kartónu prozrazovala nepochybně minulé století. Bjelke snímek vyňal z desek a obrátil. Na zadní straně byla ozdobně vytištěna fotografova firma: Nadar. Ano, to byl přesvědčující důkaz! Snímek byl nesporně portrétem Julesa Verna, ba dokonce ještě více: byl zřejmě tou fotografií mladého Verna, podle které slavný ilustrátor jeho knih Riou vyryl jediný Vernův portrét, vyskytující se v jeho románech: postavu profesora Aronnaxe, hlavní osoby knihy Dvacet tisíc mil pod mořem. Fotograf Nadar, vlastním jménem Gaspard Félix Tournachon, "král fotografů a vzduchoplavců", byl věrným Vernovým přítelem, ba dokonce tento snílek a fantasta měl lví podíl na Vernově životním úspěchu. Neúspěšného mladého autora nevalných slátanin s příšernými názvy Zlomená stébla, Větrné zámky nebo Pán ze Šimpanzů totiž seznámil s větroplavbou na schůzkách v Kruhu vědeckého tisku v létě 1861.