McCoy mlčky poslouchal. Rozpoznával pečlivě volená slova lékařky, která se snaží, aby svého pacienta nepoplašila. "Anebo se třeba už nikdy neuzdravím."
"I to je možné," vzdychla Dysonová a nerada souhlasila. "Ale nerada bych se vzdávala naděje. Přes to, že působí tak dramaticky, dlouhodobá amnézie je velmi vzácná. Je mnohem pravděpodobnější, že si začnete vzpomínat na jednotlivosti, které se vám postupně vybaví, až se vám konečně vrátí celkový obraz nebo aspoň jeho velká část."
"Nu doufám, že si určité vzpomenu na vás," řekl s trochou humoru. "Jsem proti vám v nevýhodě." Doktorka zjevně ovládala správný způsob, jak s nim promluvit, aby nepropadl sebelítosti, dříve než se prosadí naděje na zlepšení. "A teď kde jsem? A jak dlouho tu jsem?"