Odmlčela se,

aby zvolila správně další postup. "Dobře si to promyslete. Nač si vzpomínáte z toho, co následovalo po vašem pádu na ranči?"
McCoyovi se stáhlo obočí. "Že jsem se probudil tady, ať už jsem kdekoli." Ve střevech jako by se mu z napětí vytvářel uzlík. "Nuže, mezi vašimi prázdninami a současným okamžikem uplynulo více než dvanáct hodin. Ten pád, na který si vzpomínáte, ten pád z koně však není tou nehodou, z níž se právě zotavujete. V té době vás postihl lehký otřes mozku a zhmožděniny na těle, ale nebylo to nic vážného. Ale vy jste se probral z kómatu, který způsobil druhý, pozdější pád. Ztratil jste přitom paměť o době, která mezi oběma pády uplynula.
"Kolik času? Týdny, měsíce?" Potom se podíval na monitor, jaký nikdy předtím neviděl. "Snad ne celá léta?" ptal se nevěřícně.
"Ano, celá léta," zněla odpověď. "Nepoznáváte ani mě, ani Christinu Chapelovou, ale rozpomenete se na nás, nejspíš dost brzy. I když asi pociťujete tento stav jako znepokojivý, mějte na mysli, že vaše uzdravování teprve začalo."