Proti své vůli se musel uchichtnout. "Tak dobrá, vyhrála jste. Jen mi aspoň povězte, v které jsem nemocnici, a já si půjdu pěkně lehnout jako hodný chlapeček."
"Tohle je přece ústřední všeobecná." Zaváhala sice nepatrné a skoro to nebylo znát, ale Chapelové se přece jen lépe dařilo ve vytáčkách a odvádění hovoru od tématu než při jasném lhaní.
Byla už zase zpět ve dveřích, když se McCoy ozval znovu. "Z toho, co jste mi napovídala, nevěřím ani slovu, sestro Chapelová." Díval se jí zpříma do zděšené tváře. "Ale proč byste mi lhala?" Tato slova vyznívala vybízivé.
Těžce povzdechla a stiskla tlačítko interkomu: "Doktorka Dysonová do nemocnice."
Chvilku vyčkávali v napjatém tichu a rozpačitě se rozhlíželi po místnosti. Na Chapelové bylo jasně vidět, s jakou úlevou přijala doktorčin příchod. "Váš pacient se chce na něco zeptat. Zdá se, že s tím nemůže čekat do rána."
"Děkuji vám," řekla lékařka rozespale a zívla. Z kvapně stočeného drdolu jí neupraveně trčely dlouhé hnědé vlasy. Také modrý lékařský plášť měla zmačkaný po způsobu, který znají všichni narychlo přivolaní doktoři. "Už se můžete vrátit na oddělení. Nemějte starosti, když vás budu potřebovat, zavolám vás."