Wednesday, August 09, 2006

"Myslím, že jsme toho dnes v noci napovídali ažaž."
"To je to tak zlé?" zeptal se McCoy, který náhle zvážněl. "Tak vážné, že mi to musíte podávat po lžičkách a v malých dávkách?"
"Utrpěl jste šok, silnější, než si uvědomujete. Kdybyste jen..."
"Vy mi příliš nevěříte, viďte, doktorko Dysonová? Tak si pamatujte, že už mám až po krk toho, když se mnou jednáte takhle v rukavičkách. Nějaký malý šok není vůbec nic v porovnání s tím, jaké tu udělám peklo, pokud nedostanu co nejdřív nějaké odpovědi."
"Sakra, vy jste horší trapič jako pacient než jako doktor." Dysonová promluvila odhodlaně a důrazně, ale pak zase ubrala na síle: "Tak dobrá, dozvíte se všechno v jednom zátahu. Teď jste na palubě lodi USS Enterprise, kosmické lodi Federace, plnící výzkumné úkoly na okraji zmapovaného vesmíru. Ten muž v uniformě, který tu s námi byl, když jste se probíral, je kapitán této lodi James Kirk."
"Cože?" V McCoyově hlase zaznělo víc než prostá nedůvěra. Její slova ho přímo vyděsila. "Ale já jsem přece lékař a ne nějaká krysa, která se potuluje ve vesmíru."